Ukázky z připravované publikace

"Lidická hrušeň - Posel naděje" 

Památné stromy nemusí být lípy nebo duby 300 let staré jak je známe, ale i stromy co něco pamatují a to je například Lidická hrušeň - Posel naděje. V atriu Základní školy Žerotínova ve Valašském Meziříčí roste od roku 2018 hrušeň, které říkáme "Posel naděje". Občanský spolek Lidice, založený Antonínem Nešporem z Lidic má kromě jiných také jednu velmi zajímavou aktivitu - podporuje památnou hrušeň. Tento strom je symbolem, že se dá přežít i nacismus. Odnož takzvané lidické hrušně, stromu, který přežil jako jediný ovocný strom uprostřed obce, roste od 28. listopadu 2018 také ve Valašském Meziříčí. Vysadil ji Antonín Nešpor spolu se žáky a učiteli Základní školy Žerotínova v atriu školy.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy obergruppenführera SS Reinharda Heydricha uskutečnili českoslovenští parašutisté 27. května 1942. Posílil český národ na duchu, Německu se podařilo zasadit tvrdou ránu. Odplata, rozpoutaná německými okupanty byla však mnohonásobně vyšší. Mnoho lidí bylo umučeno a popraveno. Německu to však stále nestačilo. Toužilo po větší oběti a nakonec ji také našlo. 10. června 1942 dorazily německé nacistické jednotky do české hornické obce Lidice a vesnici uzavřely. U zdi Horákova statku nacisté zastřelili všechny chlapce starší 15-ti let a všechny muže - 173 občanů. Ženy byly deportovány do koncentračních táborů, kde 53 z nich našlo svou smrt. Ve starých Lidicích žilo k 10. červnu 1942 celkem 98 dětí. Po odebrání dětí matkám v aule Kladenského gymnázia bylo 7 dětí ve věku do jednoho roku vybráno a odvezeno do Krčské nemocnice v Praze. Z těchto 7 dětí se vrátilo po válce jen 6. Do Polské Lodže odvezli nacisté 91 dětí starších 1 roku, kde vybrali dalších 9 dětí na převýchovu v německých rodinách. Všech 9 dětí se po válce vrátilo.

Zbylých 82 dětí bylo při převozu z Lodže do Chelmna německými nacisty usmrceno výfukovými plyny ve dvou nákladních automobilech upravených jako plynové komory. Po Lidické tragédii se narodilo Lidickým ženám ještě 6 dětí v Praze v Dykově ulici č.p. 20, kam byly těhotné ženy z Lidic soustředěny. Z těchto 6 dětí narozených po 10. červnu 1942 se po válce vrátily jen 2 děti. V koncentračním táboře se jedné Lidické ženě narodil chlapec, který byl okamžitě esesáky usmrcen a jeho maminka, paní Hroníková byla za to německými dozorci zbita. Bylo to poslední narozené dítě ze starých Lidic. Celou tragédii tedy přežilo ze 105 jen 17 dětí z Lidic. Vesnice byla srovnána se zemí. Vydáte-li se v současné době do Lidic, budete překvapeni, jaká malebná krajina se nachází v místě, kde se v roce 1942 odehrály jedny z nejhorších událostí našich dějin. Kolem se rozprostírají zelené pláně, záhony zdobí barevné květy. Je to zvláštní spojení krásy a tragédie. O strašlivých skutcích, které se zde odehrály, může dnes vyprávět už jen stará hrušeň nebo hrstka pamětníků, jež zná podrobnosti z vyprávění svých rodičů a příbuzných.

Antonín Nešpor přišel při vyhlazení Lidic o třináct členů širší rodiny. Jeho matkou byla Anna Kohlíčková - Nešporová, jediná z rodiny Horákových, která lidickou nešťastnou událost přežila kromě Josefa Horáka a jeho přítele Josefa Stříbrného, kteří plnili přísahu danou své vlasti a bojovali celou válku v řadách čechoslováků v RAF v Anglii. Anna byla v té době ve vysokém stupni těhotenství. Pár dnů na to, co ji gestapo uvěznilo, porodila holčičku. Sedmdesátý první den po porodu byla odvezena do koncentračního tábora Ravensbrück. Svou dceru už ale nikdy víc neviděla. Jako zázrakem se z tábora dostala živá a stala se jednou z lidických žen, které přežily i pochod smrti. Antonín Nešpor měl štěstí. Narodil se až po oné tragické události. Matka mu o jeho sestře hodně vyprávěla. Věřila, že přežila a vyrostla z ní dospělá žena.

Současné Lidice leží stranou od místa, kde se nacházela původní vesnice a po řádění Němců tu nakonec zůstala jenom studna, klenutý můstek, který byl až za mlýnem a Němci ho zapomněli rozbít a hrušeň. Němci zničili nejen veškeré stavby, které se ve vesnici nacházely, ale jejich běsnění podlehly i všechny ovocné stromy ze zahrad a sadů. Důvod byl jednoduchý - poloha Lidic měla být definitivně zapomenuta a podle stromů by bylo možné ji zpětně dohledat. Dokonce o 15 metrů posunuli koryto tamního potoka směrem na sever. Hrušeň vysadila před válkou Anna Peková s Václavem Vandrdlem, který byl obecním strážníkem. Také Anna Peková patří k těm lidickým ženám, které se v roce 1945 šťastně vrátily z koncentračního tábora. Díky jejímu svědectví a doložené dobové fotografii, jedná se skutečně o stejnou hrušeň, která stávala poblíž původního kostela.

Proč se podařilo tento strom zachovat, když byly všechny ostatní ovocné stromy zničeny?

Hrušeň zachránilo to, že v době srovnávání Lidic se zemí byla pouhým mladým štěpem, kterému, když demolovali kostel stojící opodál, urazila tlaková vlna hrušni korunu. Němci ji proto považovali za zničenou. Strom však nezahynul. Každoročně kvete a má velké zdravé plody. Antonín Nešpor podal v roce 2006 žádost na Magistrát města Kladna, aby byla hrušeň uznána a vyhlášena za památný strom. Po překonání drobných komplikací se mu nakonec souhlas podařilo získat. Od 7. srpna 2007 vstoupilo v platnost rozhodnutí, že se jedná o památný strom. Botanicky jde o hrušeň obecnou, odrůdu Pařížanka. Později se Antonín Nešpor spojil s odborníky z šlechtitelské zahradnické stanice, kteří mu každý rok připravují štěpy odebrané z "Lidické hrušně", které se pak vysazují po celé zemi. Tradice je to mladá, vznikla teprve v roce 2012. Přesto už roste celkem v Čechách a na Moravě 27 potomků lidické hrušně, 2 stromky se ujaly v Německých Brémách a 2 ve Velké Británii. Vůbec první dcera Lidické hrušně roste za živým plotem na zahradě domu paní Anny Pekové čp. 37 v ulici 10. června 1942, kde ji nechala paní Peková naroubovat roubem odebraným od původní obecní hrušně ve starých Lidicích a kde ji dodnes můžete spatřit.

Lidická hrušeň má jako symbol naděje své kořeny také ve Valašském Meziříčí. Za účasti vedení města ji zasadili ve středu 28. listopadu 2018 na zahradě Základní školy Žerotínova. Akci uspořádala místní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu. Pro žáky školy si navíc připravili na téma lidické tragédie přednášky Antonín Nešpor za Občanský spolek Lidice a Miroslav Kaliba za Spolek pro vybudování památníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného z Lidic. "Ke kořenům dceřinné hrušně, která vzešla ze štěpu té lidické, položili naši žáci nejprve pamětní pouzdro se vzkazem pro budoucí generace. Jeden z našich žáků napsal výstižné poselství - nezapomínejme na naše lidství a mějme rozum a cit. Nakonec žáci obložili hrušeň kamínky se jmény všech 82 dětí, které nacisté zavraždili," uvedl při této příležitosti ředitel školy Mgr. Milan Knápek.

Lípa Jana Jiskry z Brandýsa v Rouském 

Jan Jiskra byl jedním z prvních známých čechoslovakistů, zde česko-uheristů, působící úspěšně bezmála šest století před vyhlášením programu Česko-Slovenské spolupráce.

Jak bylo v Čechách husitské hnutí potlačováno, pozvolna se se svými českými spolubojovníky přes Moravu přesunoval na Slovensko. Zde se nejen bojovalo, ale také spojovalo - vznikaly svazky husitských bojovníků se švarnými slovenskými (tehdy uherskými) děvčaty, jež zůstaly zpravidla pevně spojeny, protože rozvody tehdy možné nebyly a páry rozdělovala jen smrt.

Dlužno dodat, že Jan Jiskra byl člověk a bojovník nesmírně schopný a byl to právě on, kdo jako středověký komandos dokázal na objednávku uherské šlechty najít a zajmout Drákula, známého, nelítostného válečníka a pleniče dobytých území, známého spíše pod přezdívkou ,,Napichovač". To pro jeho sadistickou posedlost napichování živých zajatců na kůl, což prováděl v tisících.